Jako malá holka jsem mÄ›la ráda takové hraÄky, které vždycky vydávaly nÄ›jaké zvuky anebo takové, které se hýbaly. A já si myslÃm, že jako dÃtÄ› jsem nebyla takhle jediná, protože podle mého názoru opravdu vÅ¡echny dÄ›ti majà rády takové hraÄky, které vydávajà nÄ›jaké zvuky anebo se hýbou. VždyÅ¥ v dneÅ¡nà dobÄ› je opravdu tolik hraÄek, které právÄ› jsou interaktivnÃ. NavÃc se mi také na tom lÃbà to, že ony jsou vlastnÄ› takové praktické, protože ve vÄ›tÅ¡inÄ› pÅ™Ãpadů interaktivnà hraÄky dÄ›ti vlastnÄ› vyuÄujÃ. A nejenom, že je zabavà a dÄ›ti se o nÄ› také starajÃ, ale také je hlavnÄ› vyuÄujà a ukazujà jim, jak se tÅ™eba starat o zvÃÅ™ata a tak podobnÄ›.
Nebo vzpomÃnáte si také na tu populárnà hru, jak bylo opravdu malé krásné vajÃÄko? A v tom byla hraÄka? MyslÃm si, že se to jmenovalo tamagotchi. A právÄ› tamagoÄi bylo nÄ›kdy v devadesátých letech nÄ›kdy na pÅ™elomu tisÃciletà opravdovou raritou. Opravdu každý to chtÄ›l mÃt stejnÄ› jako videohry anebo PlayStationy. Tak nynà bych se ale chtÄ›la vÄ›novat tamagotchi. Také jste mÄ›li tamagotchi? Abych se pÅ™iznala, já jsem mÄ›la za svou dobu tÅ™i a snad každý rok mi moje maminka musela kupovat nové. A u tÅ™etÃho tamagoÄi to vzdala, protože ona Å™ekla, že akorát si ho vždycky rozbiji, jenomže to nebyla pravda.
Prvnà a druhé mi nÄ›kdo ukradl. Opravdu hodnÄ› mÄ› to mrzelo, protože jsem si myslela, že mezi kamarády nemám nikoho, kdo by mi ukradl moje tamagoÄi, jenomže dÅ™Ãve to bylo tak docela drahé a také žádané, že kolikrát se právÄ› dÄ›ti také hádaly kvůli této hÅ™e tamagoÄi. Kolikrát si Å™Ãkám, že to bylo úplnÄ› zbyteÄné. Nynà jsem ráda, že naÅ¡e dÄ›ti se takto nehádajÃ, protože v dneÅ¡nà dobÄ› je opravdu tolik levných interaktivnÃch hraÄek, které dÄ›ti mohou mÃt, takže je skvÄ›lé, že dÄ›ti si to vůbec nekradou mezi sebou a také si to nezávidÃ. SamozÅ™ejmÄ›, že jsou výjimky, ale jsem ráda, že tÄ›ch výjimek je opravdu málo. NapÅ™Ãklad moje dÄ›ti nikdy nÄ›komu nic nezávidÄ›ly, tedy alespoň o Äem vÃm.Â