Co se důchodů týká, je prý u nás stále více lidí, kteří státu nedůvěřují. Což je dobře, byť zároveň i špatně. Jak se to vezme.

Jestliže totiž nevěříme tomu, že se o nás na stará kolena postará ten, koho po celý produktivní věk živíme ze svých daní, kdo by bez nás a našich peněz nemohl vůbec existovat, jestliže je tolik našinců názoru, že je klidně nechá i pomřít hlady ten, kdo je odírá, tedy stát, není to nikterak potěšující zjištění. Právě naopak.

Ovšem je dobře, že už je v našich řadách prý skoro milion lidí spořících si v nových důchodových fondech. Těch, kdo se pokoušejí zajistit si na stáří i nějaké jiné prostředky než jenom ty, jež jim milostivě pohodí stát jako almužnu za celoživotní snažení.

Počet těch, kdo se vrhli na doplňkové penzijní spoření poté, co v roce 2013 zaniklo penzijní připojištění, už nám vzrostl na 967000. Dá se tedy říci, že skoro každý desátý Čech sází i na toto zajištění stáří. A podle Asociace penzijních společností ČR už našinci do této formy spoření nacpali na 42,7 miliardy Kč.

S různým efektem.

V transformovaných fondech původního penzijního připojištění, jež jsou již našincům jednou provždy uzavřené, bylo na konci loňského roku stále ještě 3,5 milionu lidí a jejich 404,4 miliardy korun.

A v doplňkovém penzijním spoření vzrostl počet účastníků za loňský rok o 58700, tedy o sedmatřicet procent.

Účastnické fondy však tratily kvůli poklesu hodnoty aktiv na akciových i dluhopisových trzích a nakonec tak ty konzervativní prodělaly 0,58 %, vyvážené 3,78 % a dynamické 8,49 %. Což lze pro utěšení těch, kdo si v nich spoří, zkrášlit snad jedině tím, že tyto fondy nebyly ztrátové vždy a tak si ti, kdo v nich jsou od počátku, přilepšili v konzervativních fondech v průměru o 2,49 %, ve vyvážených fondech o 7,65 % a ve fondech dynamických o 17,37 %.

Ač dosud nejsou známa zcela přesná čísla, dá se předpokládat, že tyto fondy loni nezhodnotily peníze ani o inflaci.

Počet nových smluv rostl hlavně díky tomu, že neproběhly žádné zásahy do sektoru penzijního spoření a lidé tak získali určitou důvěru. Ovšem kvůli turbulencím na finančních trzích na své rozhodnutí doplatili. A je chabou útěchou, že jde v případě penzijního spoření o nejdostupnější, nejbezpečnější a nejvýnosnější způsob zajištění se na stáří. Že právě toto prodělečné počínání je tím jednookým králem mezi slepými.

Zejména když vezmeme v potaz, že už nové fondy neručí za to, že nepřipraví lidi o peníze, jež do nich vložili, a že už se ani nebude vyplácet polovina z naspořených peněz po patnácti letech.

Takže u nás možná půjde spousta lidí v důchodu žebrat. Navzdory tomu, že nacpe do svého zajištění vše, co může v produktivním věku postrádat.